Farní kostel

Farní kostel sv. Jakuba Staršího

   První písemná zmínka spojovaná s vlčnovským kostelem pochází z r.1373, kdy se zároveň uvádí i kněz Petr, jenž je označován jako děkan tzv. Lucké provincie existující jako církevní správní jednotka až do 14.století patrně na území mezi Olšavou, Moravou a dnešní slovenskou hranicí. Je ovšem pravděpodobné, že svatostánek byl v obci už dříve - snad již za pánů z Rýzmburka, kteří měli ve Vlčnově, na protější vyvýšenině, tvrz. Za husitských válek musel mít tento kostel nějakou spojitost s velehradským klášterem, neboť při volbě opata se uvádějí i vlčnovští faráři Ze 16.století se dochovalo příliš málo zpráv. Nelze proto jednoznačně určit, k jakému vyznání víry se v oné nadmíru nábožensky tolerantní době hlásili návštěvníci chrámu. Po Bílé hoře byla farnost až do r.1630 neobsazena, po té se jí ujali uherskobrodští dominikáni a od r.1652 se tady setkáváme se jménem faráře Václava Gabriela Medka, jenž zahajuje nepřetržitou řadu kněží trvající až dodnes. Nutno ještě dodat, že v letech 1658-1756 patřily k farnosti rovněž vesnice Hradčovice, Veletiny, Drslavice a Lhotka.

   V popisu kostelů na brodském panství z r.1644 se dočteme, že vlčnovský chrám byl k témuž datu bez oltáře a byl v něm k dispozici pouze kalich, o sedmadvacet let později jsou tady již oltáře dva - hlavní zasvěcený sv. Jakubu staršímu měl malovaný a pozlacený oltářní obraz, o druhém není známo nic bližšího. Na věži visely tři zvony.

   Nejstarším architektonickým prvkem v kostele je gotická klenba se vstupním portálem umístěná přímo pod věží, z vnitřní strany současného chrámu. Je součástí staré kamenné zdi a je v ní skryto i malé gotické okno. Právě tady byl s největší pravděpodobností původní vchod do svatostánku, a to až do druhé poloviny 18.století, kdy byla věž přistavěna. Její funkci předtím údajně plnila dřevěná zvonice.

   Velká rekonstrukce kostela proběhla v r.1783. Tehdy byla opravena klenba nad presbytářem a došlo i na přístavbu chrámové lodi a kůru. Podlahu pokryli velkými kamennými dlaždicemi. Půdorys presbytáře zůstal patrně zachován, čemuž by snad nasvědčoval i náhrobní kámen ze 16.století ve vnitřním obvodovém zdivu nacházející se poblíž oltáře.

   Dnes je pozůstatkem této přestavby tzv. stará kaple, jež se dochovala i se svým vybavením vcelku barokní podobě. Jedná se zejména o sochy sv. Petra, sv. Pavla, sv. Josefa s Ježíškem a sv. Františka. Nalézá se v ní i náhrobek z r.1560, přičemž se stále neví, kdo je pod ním pochován.

   Existenci menší krypty by mohla napovídat zpráva o uložení těla P. Josefa Hassenwaina. Mělo se tak stát v r.1775 v presbytáři před hlavním oltářem, záznamy o pohřbívání místních důležitých osobností (hlavně kněží a kantorů, snad i zástupců drobné šlechty) v chrámu jsou ovšem již od r.1667.

   Neodmyslitelnou součástí kostela jsou samozřejmě zvony. Z původní pětice se ale nedochoval žádný. Po nejstarším, majícím gotický nápis, a po jeho druhovi z r.1597 mizí stopy počátkem 20.století, zbylé vzaly zasvé při válečných konfiskacích v letech 1917 a 1942. Dnešních pět zvonů pochází z r.1971 a jejich celková hmotnost činí 2.180 kg.

   Už koncem 19.století bylo zřejmé, že kostel je pro stále početnější obec prostorově nedostačující a začalo se uvažovat o přístavbě, případně o zbudování chrámu nového. V r.1894 vznikl výbor pro výstavbu nového kostela a jeho zásluhou bylo do r.1911 milodary a sbírkami získáno 110.000 K. Částka ovšem nestačila, rozpočet činil dvě stě tisíc korun. I tak byl ve snaze inspirovat se vzhledem okolních církevních staveb vypraven povoz, jehož osádka, již mj. tvořili starosta Vlčnova Šimon Ryšavý a místní farář P. Jan Flašar, zhlédla kostely v Ostrožské Lhotě a ve Vnorovech. Hrabě Václav Kounic nabídl zpočátku na výstavbu 50.000 cihel a 3.000 K, pak přislíbil ještě dalších 7.000 K. Plány vypracoval těsně před 1.světovou válkou ing. Vladimír Fišer.

   Se vznikem konfliktu se ale vidina nového kostela rozplynula. Až v nové republice se přání obyvatel stalo skutečností. Začátkem června 1928 se začalo s přebudováváním chrámu. Byla odbourána celá střední část až po kazatelnu a 25.6. byl položen základní kámen posvěcený P. J. Flašarem. Až do 29.června se konaly bohoslužby ve zbylé části kostela a poté ve farní stodole. Práce řízená stavitelem Otakarem Jedličkou z Uherského Hradiště pokračovala za přispění většiny obyvatel obce poměrně rychlým tempem, tudíž není divu, že koncem následujícího roku byl kostel dokončován a 29.června 1930 olomouckým arcibiskupem  Leopoldem Prečanem za veliké slávy spojené s biřmováním vysvěcen.

   Ještě nějakou dobu ale trvalo, než byl jeho interiér úplně dokončen. Jednalo se hlavně o výzdobu a doplňky, o jejichž pořízení se zasloužily místní spolky, jednotliví občané a také vlčnovští rodáci žijící v Americe. Spořitelní a záloženský spolek zakoupil od firmy Kafka v Červeném Kostelci vyřezávanou dubovou kazatelnu; Spolek katolických žen a dívek přispěl zelenými korouhvemi s obrazy sv. Jakuba, sv. Antonína a sv. Cyrila a Metoděje; některé sochy světců obstarali z výtěžků svých sbírek dělníci a dělnice pracující v Uherském Brodě.

   Od té doby se vzhled kostela sv. Jakuba Staršího příliš nezměnil, určitých změn doznal pouze interiér. Konkrétně se tak stalo v letech 1985-1986, kdy byl presbytář rozšířen o jeden metr a svatostánek zapuštěn do jeho zdi. Nový obětní stůl vznikl z mramoru a celý vnitřní prostor byl zjednodušen. Stará kaple dostala r.1957 oltářní obraz Stětí sv. Jakuba od akademického malíře Františka Peňáze, o jedenáct let starší je krásně vyřezávaná zpovědnice vyrobená řezbářskou firmou Kubíček-Kubát z Olomouce. Plastický obraz Poslední večeře nad hlavním oltářem pochází z r.1937 a je z dílny olomouckého sochaře J. Hladíka Z výzdoby kostela z r.1941 provedené Janem Ježkem z Bystřice pod Hostýnem se zachovaly nástěnné malby českých světců sv. Václava a sv. Ludmily a nástropní obraz představující betlémský výjev. Interiér doplňují ještě např. plastiky sv. Antonína Paduánského, sv. Františka a Dominika, jež vznikly převážně po r.1930, a také socha Panny Marie Hostýnské z r.1959.

(Text: Pavel Bravenec, Malovaný kraj 2009/4, s.12)

První písemnou zprávou o kostele ve Vlčnově nacházíme v listině dominikánského kláštera v Olomouci z r.1373. Avšak gotický portál pod věží dosvědčuje, že kostel vzikl již v polovině 13.století. Založen byl cisterciáckým klášterem. Je také možné, že vlčnovští faráři byli i členy vevehradského kláštera. Jak kostel vypadal, se dovídáme teprve z děkanské matriky ze 17.století. Nacházely se v něm dva oltáře: hlavní oltář byl k poctě sv. Jakuba s malovaným a pozlaceným oltářním obrazem. Vedlejší oltář byl menší, bez bližšího označení. V r.1779 došlo k první přestavbě kostela. Vybudován byl zcela nový a větší presbytář. Podařilo se rtak získat více místa pro účastníky bohoslužeb. Celý kostel dostal novou klenbu a kamennou čtvercovou dlažbu. Postavena byla nová zděná věž se třemi zvony. Jeden zvon pocházel už z r.1597 a nesl nápis: "Slovo Boží zůstává navěky." Po přestavbě se v kostele nacházely už tři oltáře. Hlavní oltář vynikal kvalitní barokní úpravou, sloupovou architekturou s nádstavcem. Po stranách sloupů byly umístěny plastiky apoštolů sv. Petra a Pavla. Protože kostel ani v této velikosti nestačil potřebám věřících, byla v r.1894 založena Jednota pro vystavění farního chrámu Pámě ve Vlčnově. Základní kámen byl položen 25.7.1928 do novostavby v základech nového presbytáře. Presbytář bývalého kostela je ponechán jako boční kaple, které se od té doby říká "stará kaple". Stavba nového kostela byla dokončena ještě v r.1928. Před první nedělí adventní v r.1929 byla opět přenesena Nejsvětější svátost ze stodoly do nového, dosud nekonsekrovaného kostela. Po dokončení hlavního oltáře a postavení varhan posvětil nový kostel 29.6.1930 olomoucký arcibiskup Mons. Leopold Prečan.

(Text: Kostely na Slovácku I.díl, Radovan Stoklasa)