Farní kostel

Farní kostel Neposkvrněného početí Panny Marie

   Farní a zároveň děkanský kostel Neposkvrněného početí Panny Marie byl vystavěn z podnětu hraběte Dominika Ondřeje Kounice podle plánů architekta Domenica Martinelliho z let 1703-1704. Základní kámen ke stavbě kostela byl položen 12.6.1717 a 25.10.1733 byl chrám vysvěcen. Na impozantním průčelí vynikají zejména portál nad hlavním vchodem s aliančním erbem stavebníka z rodu Kouniců a na štítu barokní sochy Krista žehnajícího městu a čtyř evangelistů.

   Typicky pilířová hala, původně bez věže, je pozoruhodná v několika ohledech. Především je z urbanistických důvodů, k nimž Martinelli často velmi citlivě přihlížel, obrácena monumentálním vstupem průčelí k východu a vytváří tak s radnicí, upravenou zhruba současně (1703-1715 stavitel Michal Graváni), dvojici symbolů správy církevní a světské. Renesanční radnice uprostřed Dolního náměstí musela ustoupit Martinelliho urbanistickému záměru a uvolnit prostor náměstí průčelí projektovaného nového farního kostela.

   Půdorysná a prostorová dispozice je značně nebarokní a připomíná pozdněgotické síňové stavby. Vnitřek chrámu je mimo to pojat značně profánně, dokonce i v kněžišti, přičemž vstupní část, v podkruchtí s nikami, je řešena přímo jako zámecký vestibul uvádějící hlavní sál. Tomuto pojetí odpovídá vnějšek. Stavbu je však možné pouze s výhradami pokládat za příznačný projev Martinelliho slohu, protože v jeho díle stojí osamoceně.

   V interiéru kostela se nachází sedm oltářů vyzdobených uměleckými díly.. Nad hlavním oltářem je obraz Neposkvrněného početí Panny Marie od dosud neznámého malíře, první oltář vpravo nese reliéf Navštívení Panny Marie. Pod ním je uložen sarkofág s pozůstatky sv. Fortunáta, které přivezl hrabě Maximilián Oldřich Kounic z římských katakomb. Vedlejší oltář je vyzdoben obrazem Smrt sv. Josefa od Pietra van Roye. Vlevo na oltářích sv. Kříže  a sv. Barbory jsou jeho díla rovněž. Krajní oltář zdobí oltář Svaté rodiny od Františka Vavřince Korompaye (1717-1779). Oltář i sochy na něm jsou dílem  Josefa Antonína  Winterhaltera (1702-1756).

   Jedním z nejhodnotnějších obrazů v kostele je obraz Stětí sv. Jana Křtitele v pravé lodi (od neznámého autora), který dal namalovat r.1697 hrabě Dominik Ondřej Kounic pro hlavní oltář bývalého farního kostela sv. Jana Křtitele. Jeho protějškem je obraz knížete sv. Václava od akademického malíře Adolfa Hellera z Kroměříže. Daroval jej kostelu nejmenovaný dobrodinec r.1929. Dřevěné barokní sošky sv. Rocha a sv. Šebestiána z r.1717 umístěné pod kůrem jsou kvalitními sochařskými pracemi reprezentujícími domácí sochařskou produkci barokního umění a byly sem přeneseny z bývalého farního kostele sv. Jana Křtitele. Na dobu rozkvětu místních řemesel upomínají bohatě řezbářsky vypravené cechovní podstavníky, práce místního umělce, situované po stranách hlavní lodi. Proti sakristii je zazděn epitaf Jana Zikmunda Hájka, rytíře z Waldstatten, který měl zásluhy na rozvoji města. V kostele se zachovaly i tři památky na zdejší českobratrský sbor. Jsou jimi po stranách hlavního oltáře zazděné raně barokní náhrobky hraběte Maximiliána Kounice z r.1632 a jeho matky Ludmily Vilemíny z Roupova z r.1626 a v průčelé chrámu se nacházející pozdněrenesanční náhrobní deska s reliéfní figurální výzdobou vladyky Janauera ze Strachnova a Nedachlebic z r.1579.

   Šedesát metrů vysoká věž farního kostela postavená dodatečně v letech 1879-1881 stavitelem Gustavem Meretou nese na severním boku pamětní nápis ERECTUM VIRIBUS UNITIS PATRONI ET PAROCHIANORUM MDCCCLXXXI.

   Stavbu provedl stavitel Josef Schaniak z Uherského Hradiště nákladem 20.000 zaltých. Město darovalo kostelu tři zvony ze 17.století z odsvěceného kostela sv. Jana Křtitele.

(Zdroj: Jana Spathová, Časopis Malovaný kraj, č.3/97, s.4)

 

Dominikánský kostel Nanebevzetí Panny Marie

   Původní klášterní kostel pro dominikány s charakteristickým dlouhým presbytářem, vybudovaným patrně koncem 13. a začátkem 14.století, je situován na severovýchodě při obvodu historického jádra města. Podle své polohy ve městě je také nazýván Horním kostelem a v době předhusitské byl mnohem vyšší naž nynější trojlodní chrám a v průčelí měl mohutné věže.

   Na věžích prý byly v letech 1354-1419 umístěny bicí hodiny a dva zvony, zničené za husitských válek. V kostele byli pohřbeni někteří příslušníci pánů z Kunovic, např. manželka Jana z Kunovic Magdalena (zemřela r.1562), Jetrřich z Kunovic (1543-1582) a jeho druhá manželka Eliška ze Žerotína (zemřela r.1558). Před klášterem existoval malý hřbitov, na němž nalézali poslední odpočinek příznivci Horního kostela z řad měšťanů. Kostel spolu s klášterem byl několikrát zpuštošen a pobořen, a když se v r.1421 zmocnili města husité, kteří celý klášterní komplex vypálili, dominikáni jej opustili a uchýlili se do Polska. Do zničeného kláštera se vrátili teprve v r.1435, a přestože byl jejich majetek z velké části rozvrácen, pustili se do opravy kostela. Politický vývoj a hospodářská prosperita města se nezlepšila ani za válek uherských ve druhé polovině 15.století, ani ve století následujícím. Zcela vydrancované město, které bylo spíše vojenskou pevností nežli vzkvétajícím sídlem, se stávalo nezajímavým pro královskou vrchnost, která jej stále častěji dávala do zástavy, aby nakonec v r.1506 definitivně přešlo do vlastnictví pánů z Kunovic a stalo se městem poddanským. Proto větší část dominikánů po r.1546 opět odchází a klášter s kostelm připadají protestantům. V r.1630 se dominikáni vrátili a znovu započali s budováním kostela, jenž však o čtyři roky později Švédové vypálili.

   K obnově klášterního komplexu došlo až za hraběnky Eleonory z Kounic, rozené z Dietrichštejna, vdovy po hraběti Lvu Vilému Kounicovi. Radikální přestavba klášterního komplexu probíhala v letech 1656-1673 a tuto sutečnost připomíná rodový erb Dietrichštejnů umístěný nad raně barokním portálem hlavního vstupu do kostela. K obnovenému kosteleu byly připojeny i dvě charakteristické věže, v nichž hraběnka Eleonora Kounicová dala na jižní straně umístit zvon ulitý v r.1651 olomouckým zvonařem Jiřím Zwengerem a zasvěcý Panně Marii Růžencové.

   I když opravy byly dokončeny v r.1673, byl klášter opět několikrát poškozen - za tureckých vpádů a proských válek. Svoji definitivní podobu dostal areál v polovině 18.století, slavnostní vysvěcení se konalo 28.8.1742.

   Hlavní raně barokní průčelí kostela je dvojvěžové, symetrické, se štítem a voluntovými křídly ukončenými trojúhelníkovým štítkem mezi věžemi. Průčelí zdobí třo sochy v nikách od olomouckého sochaře Františka Zurna, zobrazující Madonu s dítětem, po její pravé straně je sv. Pavel, po levé sv. Petr.

   Interiér kostela nás uchvátí svou barokní výzdobou a mistrovskými díly Josefa Antonína Winterhaltera a sochaře Benedokta Telčika (1737-1820). Chrám je zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie, jejíž sousoší z let 1779-1780 zdobí hlavní oltář. Střední část znázorňuje triumfální příchod Panny Marie na nebesa a její vítání Nejsvětější Trojicí, spodní část pak deset apoštolů podivujících se nad touto událostí.

   V kostele jsou mimo hlavní oltář ještě dva větší a šest menších oltářů (oltáře Bolestné Panny Marie, sv. Dominika, sv. Josefa, sv. Kříže, sv. Anny, Panny Marie Růžencové, sv. Barbory, sv. Vincence Fererského). Pro boční oltář sv. Barbory, kde bylo v době rekonstrikce kostela v 90.letech 20.století zcizeno barokní plátno představující sv. Barboru, namaloval Milivoj Husák obraz nový, znázorňující sv. Archanděla Michaela.

   Předmětem zvláštní úcty je oltář růžencový a obraz znázorňující černou Madonu v byzantském stylu v překrásném barokním rámu, kopie Madony Čenstochovské. V místech tohoto oltáře prý stávala původní kaple. U hlavního vchodu po levé starně výklenku je dřevěná plastika znázorňující Bolestnou pannu marii, jejímž protějžkem je socha zbičovaného Krista. Obě sochy pocházejí ze starého kostela. Za hlavním oltářem vede vchod do klášterní budovy a do sakristie, kterou zbudoval dominikán P. Jan Novatius v r.1736. Vstup do původní sakristie byl z levé strany, naproti na druhé straně se nacházel vchod, dnes už zazděný, kterým přicházela světská vrchnost do kostela klášterní zahradou z panského domu.. V kostele je několik hrobek - největší s 18 rakvemi se nachází za hlavním oltářem, další dvě jsou uprostřed presbytáře a poslední dvě před růžencovým oltářem a oltářem sv. Justiny. Na kůru jsou umístěny barokní varhany.

   Starý zvon Panny Marie o váze 2.200 kg byl za převora Adriána Kouřimského (1699-1702) doplněn dvěma menšími zvony sv. Jana Nepomuckého (150 kg) a sv. Justiny (220 kg), které vytvořil Vincenc Jakub Deromet z Vídně. Oba zvony byly zrekvírovány v době 1.světové války. Dne 1.9.1927 vysvětil benediktínský opat Petr Hlobil dva nové zvony, a to sv. Justinu (1.147 kg) a Krista Krále (829 kg), které byly ovšem v r.1942 znovu zabaveny pro válečné účely. Na severní věži se nacházejí věžní hodiny, opravené v r.1920 hodinářem Janem Klabačkou a pocházející z dominikánského kláštera v Olomouci.

   Existence kláštera byla ohrožena zejména za josefínských reforem, ale klášterní život se zde, byť v minimálním měřítku, zachoval. Velký rozmach řádového života nastal zejména v první polovině 20.století, ale tento přízivý vývoj byl zastaven v dibnu 1950, kdy tehdejší Státní bezpečnost v rámci celostátní akce likvidovala mužské řády. Oběkt byl vyklizen a předán SVAZARMU, který jej ale neopravoval, takže koncem 80.let byl prakticky v havarijním stavu. V r.1986 došlo k zpracování studie na rekonstrukci objektu, o tři roky později byl dokončen projekt a v r.1990 se začalo se stavebním zajištěním objektu, výměnou krovů, krytiny a celkovou obnovou.

   Městskému úřadu, který zahájil rekonstrukci objektu a zabránil tak jeho zničení, pomohl po r.1990 i řád bratří kazatelů - dominikánů, již se vrátili do Uherského Brodu a převzali místní duchovní správu. Spolu s farníky provedli dominikáni komplexní památkovou obnovu kostela včetně odvlhčení, restaurování sochařské výzdoby na chrámu, výměny střechy i konzervace šindele na střešních báních. V dnešní době slouží opět klášter i s chrámem řádovému životu a věřícím a v části kláštera je umístěna Základní umělecká škola.

   Při sondách bylo odkryto několik budov a v podstatě čtyři fáze zástavby. Nejstarší opevněná zeď je patrně pozůstatkem nějakého starého středověkého ambitu klášterního komplexu, který tvořil uzavřenou část. Lze předpokládat, že uvnitř byla rajská zahrada - klášterní ambit a křížová chodba. To je základ, a na něj navazuje přístavba, jejíž účel zatím není jasný. Po zániku chodby tam vznikla nějaká další stavba, která je jednoznačně mladší a souvisí s přestavbou kostela za Kouniců v 17.století.

   Tento jedinečný klášterní komplex, jenž tvoří jednu z hlavních dominant městského panoramatu, opět shlíží ve své obnovené podobě do kraje a tvoří nepostradatelnou součást architektonického fundamentu památkové zóny města.

(Zdroj: Jana Spathová, Časopis Malovaný kraj, č.6/97, s.3-4)

 

Kostel Mistra Jana Husa (dříve farní kostel sv. Jana Křtitele)

   Původně farní kostel sv. jana Křtitele, nejstarší dochovaná gotická sakrální architektura ve městě, pozměněná renesanční přístavbou věže a raněbarokní přestavbou v 17.století. Dvoulodní stavba s presbytářem uzavřeným třemi stranami oktogonu a se čtyřbokou věží v západním průčelí je situována na jižním obvodu historického jádra města. Těleso věže je horizontálně rozvrstveno třemi tesanými kordonovými římsami. Hlavní vstup v přízemí věže je zarámován půlkruhovým okoseným portálkem s nezřetelnými výběhy okosení. Nad portálkem v ležaté obdélné nice zarámované pásovou šambránou je pamětní deska datovaná ltp. 1589 a uvádějící jméno stavitele M. Mikulasse Lorka.

   Polygonální presbytář, který zřetelně připomíná svůj gotický původ, je pozměněn dodatečně upravovanými a omítanými opěrnými pilíři. Jeden opěrák, dochovaný v autentičtější, gotické podobě, je odstupněný, zděný z lomového kamene a vedle něj v závěru presbytáře bylo odkryto gotické okno s hrotitým obloukem a kamenným tesaným ostěním špalety. Ostatní okna jsou převedena na půlkruhový oblou, stejně jako okna v pětiosém průčelí jižní boční lodi, kterou zastřešuje zvalbený pult a která podle sondáže v úrovni soklu je pod omítkou vyzděná z lomového kamene. Klenby v presbytáři a hlavní lodi se hlásí k pozdně renesančnímu, eventuálně raně baroknímu původu. Po stranách triumfálního oblouku jsou zachovány fragmenty původně rozsáhlejších gotických freskových maleb s postavami apoštolů sv. Matouše s halapartnou a sv. Pavla s mečem z oltáře sv. Kříže, na pravé straně freska z oltáře Panny Marie, která byla nalezena pod silnou vrstvou omítky v r.1920. Korunovaná Panna Maria byla oděna v šarlatový plášť zdobený hermelínem. Na rukou držela děťátko - Ježíška. Za ní po levé ruce stál zástup žen v krojích 15.století. Jimi znázornil umělec duše v očistci. Nad postavou Panny Marie bylo břevnoví, spočívající na štíhlém sloupu, který byl po její pravé ruce. Nad břevnovím se nacházela podružná část obrazu, alegoricky znázorňující pomíjitelnost času. Ta se celkem dobře zachovala. V tumbě leží kostlivec držící přesýpací hodiny. Jedním jeho uchem prolézá had, který se drží kolem levého hnátu a směřuje k ledví. Na zachované části obrazu je několik nápisů provedených gotickým písmem. Z nich je čitelná jen věta: UDERZI I HODINA TVOJA. Celou fresku se nepodařilo zachránit, její větší část se zřítila. Tyto fragmenty byly restaurovány postupně v r.1920, 1945 a v r.1992.

   Kostel přestavěl a zbarokizoval děkan Václav Polontius roku 1667, jak je poznamenáno v latinském pamětním nápise na královském oblouku. Dřevěný kasetová strop nahradil klenbou.

   Z doby barokní pak pocházejí čtyři nástropní medailony a kartuš na stěně v presbytáři. Medailony jsou rámovány štukovými rámy s malbou iluzivního mramoru. Motivem medailonů jsou sv. Jiří, Kristův křest, sv. Václav a Svatá rodina. V barevné dekorativní kartuši je latinský text s datací renovování maleb - vlevo dole datace 1707. Na základě tohoto data se dá soudit, že tyto nástropní malby jsou ještě starší, a to z konce 17.století a zač. 18.století.

   Na evangelní straně u hlavního oltáře je hrobka děkana Jana Trchalíka, zesnulého r.1739.

   Prostorná hrobka pod královským obloukem byla zrušena při opravě kostela r.1920. Pod kůrem jsou zazděny dva náhrobní kameny - Prokopa z Trubska a měšťana Mikuláše Lipenského z r.1682.

   V r.1994 byly zahájena rozsáhlá památková obnova objektu, jejíž první etapou bylo odstranění nadměrné vlhkosti zdiva objektu. V souvislosti s tímto odvlhčením byl proveden i předstihový  záchranný archeologický výzkum, který prokázal starší základové zdivo původního kostela, které bylo zjištěno jak při jižní boční stěně lodi, tak i v místech presbytáře a před čelní vstupní partií kostela, tedy z jeho západní strany. Ukázalo se také, že původní kostel byl podstatně větší, s největší pravděpodobností zde byla přistavěna ještě severní boční loď, která v současné době již neexistuje, a výzkum také prokázal existenci starší věže kostela, což staví do poněkud jiného světla starší zprávy, že původně kostel věž neměl a ta byla postavena až v r.1589 Mikulášem Lorkem. Jak ze severovýchodu, tak ze severu navazovaly k dnešnímu půdorysu blíže neurčené stavby, snad by mohlo jít eventuálně o již zmíněnou boční loď nebo z písemných zpráv potvrzenou existenci špitálu.

   Lze tedy předpokládat, že na základě půdorysu vznikl tento kostel v období gotiky (14.-15.století), druhou fázi pak představují stavební úpravy v rámci presbytáře koncem 15.století (pozdněgotický presbytář zhotovený Pavlem Sekaným r.1494), třetí fáze pak zamená výstavbu současného kostela koncem 16.století (ve druhé polovině 17.století byl původní dřevěný strop nahrazen klenbou) a čtvrtou fází je vástavba sakristie a schodiště do věže v 18.století.

   Roku 1733 byla farní práva z kostela sv. Jana Křtitele přenesena k novému kostelu na náměstí. V r.1784 byl kostel odsvěcen a přeměněn na skladiště a hasičskou zbrojnici. Od r.1898 byl užíván jako krajineké muzeum (boční loď kostela) a v r.1920 byl převzat a rekonstruován Církví československou. Byl přejmenován na kostel Mistra Jana Husa a jako jedno z prvních bylo v budově otevřeno kolumbárium.

   Kostel Mistra Jana Husa v Uherském Brodě představuje jednu z nejzajímavějších architektonických památek města - významnou jak z hlediska dějin východomoravské církevní architektury, tak i dějin města Uherského Brodu.

(Zdroj: Jana Spathová, Časopis Malovaný kraj, č.1/97, s.4)