Farní kostel

Farní kostel sv. Andělů strážných

   První zprávy o tom, že existoval kostel v Nivnici, máme z r.1403. Byl menší stavbou a nacházel se v místech dnešního hřbitova. Na půdě součaného chrámu byl v letech 1530-1538 vybudován českobratrský sbor, opuštěn od r.1621. Původní farní kostel zůstával na svém místě, i když věřící katolického vyznání byli v menšině. V r.1625 zde vedli duchovní správu dominikáni z Uherského Brodu. O patnáct let později připadla duchovní správa v Nivnici k Hluku, což trvalo do 15.10.1654, kdy se stala samostatnou farností. Náležely k ní filiální kostely v Horním Němčí, Strání a Korytné. Duchovní správu řídili opět dominikáni. Ve své době byl v kostele sv. Archanděla Michaela jen jeden jednoduchý dřevěný oltář, pozlacený kalich, mostrance, kamenná křtitelnice a pět kasulí. Bohoslužby se konaly jedenkrát měsíčně. Koncem r.1706 se stal farářem Václav Antonín Czernoch, šlechtic, balakář a lidumil, který spravoval faru až do své smrti v r.1733. Tento iniciátor stavby nového kostela na jeho vybudování věnoval veškeré své jmění. Po svém nástupu zřídil pod kaplí Anděla Strážce, vzniklé z bývalého bratrského sboru, kryptu, do níž jako první pochoval zemřelou matku a za nějaký čas zde byl uložen i on sám. V r.1741 chrám  sv. Archanděla Michaela zbourali; nový kostel Andělů Strážných byl vybudován na místě kaple z pozůstalosti zmíněného zesnulého faráře Černocha, což realizoval farář Ondřej Hinl.

   Půdorysný rozsah nového chrámu do určité míry souvisí s kostelem v blízském Hluku. Stavba byla dokončena v r.1752 a slavnostní svěcení proběhlo v neděli 5.11.1752. Jméno stavitele a  ani bližší údaje neznáme. V r.1835 byla zvýšena zvonice - jednolodní podélná jednoduchá stavba bybudovaná podél severní kostelní osy s odsazeným, uvnitř trojboce, na vnějšku půlkruhovým uzavřeným kněžištěm, k němuž po obou stranách přiléhají protějškově řešené hranolové útvary sakristie s oratoří v patře a kaple Panny Marie. Loď obdélného půdorysu o délce 18,27 m, šířce 11,48 m a výšce 10,50 m uvozuje široký vstup. Nad ním se v ose severního průčelí zvedá hranolová zvonice. Fasády kněžiště jsou členěny pilastry s římsovými hlavicemi oddělující okna s půlkruhovým záklenkem. Fasády bočních útvarů, lodi a vstupního útvaru člení dvakrát odstupňované pravoúhle vpadlé výplně, v nichž se nacházejí okna s půlkruhovým i segmentovým záklenkem. Severní průčelí lodi má bosáž naznačenou v omítce, plášť zvonice je hladký. Vstup do kostela je v ose severního průčelí a vede do podvěží valeně se styčnými výsečemi. V kněžišti je valená klenba s výsečemi a lunetovým závěrem. - kopie původní klenby zničené za válečných událostí v r.1945. Klenuté patky dosedají na pilastry s kompozitními hlavicemi. Sakristie je plochostropá, oratoř a boční kaple zaklenuty valeně se styčnými výsečemi. Do sakristie i do kaple vedou portály s kamenným ostěním, flankované toskánskými polosloupy nesoucími prolamovaný štít. Loď je zaklenutá valeně na pasech dosedajících na široké přízední podložené pilíře s římsovými hlavicemi, jejich dříky člení pravoúhlé vpadlé výplně. V severní části lodi našla své místo hudební kruchta, podklenutá valeně s výsečemi. Její plný parapet, uprostřed segmentově vypjatý do lodi, člení reliéfní pásový dekor s rokajemi a zvonečkovými motivy a spočívá na pilířových arkádách. Věž byla zastřešena helmou se čtyřmi malými vikýři s kruhovými okénky a završena oktogonální lucernou s makovicí s dvouramenným křížem. Celková délka kostela i s přesíní je 36,50 m, celková výška věže 42 metrů. Vznikla tak pozdně barokní stavba - snad na starších základech -, která se v celkem nezměněné podobě zachovala dodnes.

   Bezprostředně po vysvěcení měl chrám jen skromnou výbavu, doplňovala se postupně. V r.1753 byly z hořejšího kostela sv. Archanděla Michaela přeneseny a na věži umístěny dva zvony, téhož roku byly nákladem obce zakoupeny nové věžní hodiny. Ke dvěma zvonům byl pořízen ještě jeden malý - umíráček, který slouží nivnické farnosti dodnes. Zdoben je reliéfy sv. Rodiny a sv. Barbory, jež drží v pravé ruce kalich a v levé palmovou ratolest, a vyrobil jej r.1774 Valerius Obletter z Olomouce.

   Z doby vzniku stavby pochází hlavní oltář, který v průběhu let zaznamenal řadu změn. Je tvořen tumbovitou mensou obloženou umělým mramorem, se svatostánkem z r.1936, u něhož klečí adorující andělé. Na zděném sloupovém tabernáklu pořízeném v 19.století byla v r.1941 umístěna plastika Panny Marie na voluntových konsolách, kterou však při úpravách kněžiště opět odstranili, rovněž původní socha sv. Anděla Strážce byla v r.1936 nahrazena novou dřevěnou sochou sv. Anděla Strážce, který svým pláštěm chrání dvě malé děti před pádem do propasti. Na profilované římse oltáře je umístěna plastika sv. Archanděla Michaela s ohnivým mečem spravedlnosti a s andílkem držícím váhy - dílo Josefa Winterhaldera st., předního moravského umělce, jenž tvořil v nedalekém Uherském Brodě.

   V r.1793 byl na evangelní straně zřízen oltář zasvěcený sv. Anně. Nad tumbovitou mensou se zvedá architektura oltáře s ústředním sousoším  sv. Anny vyučující svoji dceru - dívku Marii v přítomnosti sv. Jáchyma Božím zákonům. V mělké nice uprostřed jsou umístěny plastiky světic, Marie Kleofášovy, Marie z trůnu Šalamounova, v nádstavci pak sv. Alžběta. Dílo pochází od Benedikta Telčíka, znamenitého sochaře z druhé poloviny 18.století. Druhý boční oltář sv. Josefa na epištolní straně byl pořízen v r.1792. Je od téhož sochaře a má ve střední nice poloplastický výjev Smrt sv. Josefa a na bočních konzolách jsou alegorie Naděje - žena s kotvou, a Lásky - žena držící v ruce srdce, v nádstavci lze uvidět Víru - žena s křížem a kalichem spásy. V r.1862 byla do oltáře sv. Josefa vložena konsekrovaná oltářní deska. Při stavbě bočních oltářů a při dalších úpravách interiéru byly s největší pravděpodobností zazděny oba boční vchody nacházející se v místech oltářů, a zároveň s nimi i dvoje dveře v průčelí kostela, kde byl zřízen jen jeden, daleko širší vchod. Kazatelna z umělého mramoru, pořízena nákladem faráře Josefa Kromera, pochází z r.1790 a je přístupná z kněžiště otevřeným vchodem. Benedikt Telčík je rovněž autorem sousoší Krista s apoštoly Petrem, Pavem a Janem umístěnými na stříšce přízední kazatelny.

   Nad bývalou kaplí sv. Archanděla Strážce, změněnou na sakristii, bylo zbudováno oratorium, přístupné schodištěm ze sakristie.

   V r.1862 se dokončila oprava věže kostela poškozené jednak nepříznivými klimatickými vlivy, jednak požárem v r.1858. Dne 18.8.1862 byl postaven kříž, a pak i s bání vytažen na věž.

   V r.1889 se prostřednictvím kostelního jmění zakoupily čtyři vitráže do presbytáře, kam byly pořízeny rovněž dvě bohatě vyřezávané lavice.. Zároveň kostel obdržel 16 dalších lavic zhotovených v dílnách stolaře a řezbáře Emila Siegla v Pavlovicích u Olomouce.

   Dne 23.12.1891 přibyla do rohu u oltáře sv. Josefa také nová křtitelnice zakoupená díky Křesťanské akademii. Z valašského mramoru ji zhotovil ing. Ciani z Prahy. Rok nato obec pořídila za 600 zlatých od brněnského hodináře Františka Moravuse věžní hodiny, které však nevyhovovaly a byly ještě 24.10. toho roku vyměněny za jiné.

   V r.1893 se započalo s úpravami kaple s Božím hrobem, (dříve kaple sv. Kříže) mající ve zdi zasazen náhrobní kámen se znakem P. Černocha. Z Frenštátu pod Radhoštěm byl povolán umělecký stolař Jindřich Perta, aby zhotovil plán pro oltář kaple a samotnou realizaci prováděla řezbářská škola ve Valašském Meziříčí. Po provední základních prací malíři Vojtěch a Jan Bubeníkovi z Loštic kapli vymalovali a nakonec byl dodán a postaven nový oltář. Je sedm metrů vysoký, uprostřed se sochou Panny Marie Lurdské a po stranách se sochami věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje. Vedle svatostánku klečí dva cherubové. Pod mensou, do které byly vloženy ostatky svatých, byl zbudován Boží hrob s ležícím Kristem. Kaple byla vysvěcena 7.12.1894.

   Na podzim 1893 praskl na věži kostela prostřední zvon. P. Vaněk proto nechal u firmy Stilzer ve Vídeňském Novém Městě nákladem 3.480 zlatých zhotovit čtyři nové - Neposkvrněné početí Panny Marie (1.009 kg), Sv. Cyril a Metoděj (514 kg), Anděl Strážná 208 kg) a Nejsvětější Srdce Páně (124 kg), které byly slavnostně posvěceny 14.4.1894.

   O tři roky později byly v kostele opraveny všechny oltáře včetně kazatelny a křtitelnice.

   V sobotu 23.6.1906 zapálil blesk šindelem krytou věž, která beze zbytku shořela, a navíc byly zničeny i varhany na kůru. Ještě v září však vyrostla věž nová a poté byly instalovány též nové varhany.

   Další ránu přinesla první světová válka. V srpnu 1916 došlo k rekvizici všech čtyř nedávno koupených zvonů, počátkem posledního roku konfliktu byly pro válečné účely zabrány také cínové píšťaly od varhan.

   V r.1919 byl chrám znovu vymalován akad. malířem Františkem Šenarem z olomouce, který zhotovil i křížovou cestu a sv. Cyrila a Metoděje na Vítězném oblouku. Celkové náklady činily 8.450 Kč. V r.1923 se do kostela vrátily zvony - vytvořeny firmou Herold v Chomutově - a za dalších pět let sem byla zavedena elektřina. V říjnu 1934 následovala oprava střechy na věži a těsně před druhou světovou válkou byla pořízena nová krytina. Ještě předtím, v r.1936, ovšem proběhla generální oprava a restaurování interiéru firmou Břetislava Kafky z Červeného Kostelce. Věřící mohli navíc chodit po nové dlažbě (díli F. Wawerky z Lipníka). Celkové náklady na všechny tyto opravy převýšili částku 95.000 korun. Při rekonstrukci došlo i k otevření krypty pod sakristií. Bylo zjištěno, že je zaklenutá, ze smíšeného zdiva, pouze vyspárovaná, o délce 4,8 m, šířce 3,2 m a vášce 1,6 m. Vchod do krypty byl u schodů do presbytáře. Pochovávalo se v ní od r.1725 do r.1772.

   Po obsazení naší země nacistickým Německem byly v r.1942 opětovně z kostela odebrány čtyři zvony a zbyl zase jen umíráček. Tři roky nato chrám dokonce zasáhla bomba, jež prorazila střechu i klenbu presbytáře a zničila přední část kostela včetně interiéru. Do prosince 1945 se podařilo zrealizovat pouze novou klenbu nad presbytářem. Střecha byla provizorně zabezpečena, stejně tak věž, okna zakryta deskami. Bohoslužby se konaly u bočního oltáře sv. Anny. V r.1946 se pokračovalo v opravách firmou Pražan a Fučík z Luhačovic. Věž dostává měděný plech. Poté se práce přesunují i do interiéru - štukatérské provádí R. Doležal z Olomouce, opravu maleb akad. malíř J. Daněk z letovic. Dne 12.10.1947 jsou slavnostně vysvěceny nové zvony od firmy R. Manoušek a spol. z České u Brna, v r.1959 instalovány nové varhany, které čítají 26 rejstříků a 2.222 píšťal a v r.1963 proběhla díky Chrámové službě Červený Kostelec výmalba kostela. Další vlna rekostrukcí a znovuvybavování interiéru připadla do sedmdesátých a osmdesátých let 20.století - elektrické osvětlení, nový rozhlas, přemalby nástěnných obrazů, oprava střech, fasády, zakoupení nových věžních hodin, lavic, provedeno odvlhčení kostela a pod.

(Text: Jana Spathová, Malovaná kraj 2001/6, s.6-7 a Radovan Stoklasa, Kostely na Slovácku I.díl)