Farní kostel

Farní kostel sv. Václava

   Kostel sv. Václava se nachází ve středu obce a podle zpráv Georga Wolneho vznikl "v době hereze" a za třicetileté války byl zpuštošen. Po tomto prvním celoevropském válečném konfliktu byl chrám opraven pouze provizorně a do dnešní podoby dostavěn v letech 1703 - 1723. Ve zprávách z r.1703 se uvádí, že obvodové zdivo bylo zvýšeno asi o 3 metry, došlo k zaklenutí původní plochostropé lodi a k vybudování věže. Přístavby bočních kaplí pak pochází z poloviny 18.století.

   Kostel je jednolodní stavbou s odsazeným půlkruhově ukončeným kněžištěm, k jehož jihozápadní zdi přiléhé čtyřboká sakristie. Loď obdélného půdorysu má na bocích po celé délce kaple, nad severozápadním vstupním průčelím hranolovou zvonici. Hladké fasády kněžiště a lodi jsou prolomeny kruhovými okny, okna bočních kaplí mají půlkruhový záklenek. Vstup do chrámu je v ose severozápadního průčelí. Kněžiště je zaklenuto valeně se styčnými výsečemi a konchou, valenou klenbu se styčnými výsečemi má rovněž sakristie, loď zase valenou klenbu s výsečemi mezi pasy. Klenební patky dosedají na masivní průběžnou římsu nesenou pilastry s římsovými hlavicemi, široké dříky pilastrů člení vpadlé výplně, hlavice zasahují až do římsy. Boční zdi lodi jsou prolomeny půlkruhovými oblouky bočních kaplí, zaklenutých valeně se styčnými výsečemi. Hudební kruchta původně zabírala pouze první patro věže, ve 20.letech 20.století byla zvětšena přístavbou do lodi.

   Po zániku duchovní správy v Korytné, zprvu zřejmě římskokatolické, potom kališnické, pak českobratrské, se obyvatelé obce domáhali jejího navrácení. V r.1644 byla v Korytné tzv. "ecclesia commendata" - kostel dočasně neobsazený a svěřený i s duchovní správou do péče sousední nivnické farnosti. První pokus o návrat duchovní správy byl učiněn v r.1666, kdy se chrám stal filiálním kostelem nivnické farnosti. Dne 25.11.1666 byla sepsána dohoda o konání bohoslužeb v Korytné, podle níž měl nivnický farář sloužit ve vsi osmkrát do roka mši a vykonávat veškerou další duchovní správu. Korytná potom odváděla až do r.1848 církevní desátky do Nivnice a je třeba dodat, že to pro obec bylo často velmi tíživé břemeno. Dne 7.3.1788 podali představitelé Korytné novou žádost s návrhem možností na rozšíření bohoslužeb. Byla sepsána nová smlouva s tím, že se mše budou navíc konat každou třetí neděli. V r.1811 a opět v r.1848 a 1855 bylo žádáno o zřízení o samostatné duchovní správy, avšak neúspěšně.

   I přes toto zamítavé stanovisko se začali farníci z Korytné starat o získání potřebných prostředků, z nichž by se hradila stavba farní budovy a opravil kostel, čímž byl vlastně vytvořen základ nově zřízeného církevního beneficia. Všichni obyvatelé složili podle velikosti svého majetku určitou částku peněz a během let vzrostl tento kapitál až na 11.000 zlatých. Značnou sumou přispěli rovněž olomoucký arcibiskup Dr. Theodor Kohn a kanovník P. František Knapp. Na základě zmíněného fondu mohl Spolek sv. Václava spravující uvedené jmění přistopit ke stavbě farní budovy. Valná hromada spolku se sešla již v r.1895, ale zřízení samostatné duchovní správy bylo povoleno teprve na základě výnosu ministerstva kultury a vyučování ze dne 14.4.1901. Duchovní správa začala v Korytné fungovat o tři roky později (od 1.května) a prvním farářem byl na návrh obce ustanoven P. Rudolf Vaněk, jenž tu působil až do své smrti 18.6.1935.

   Události první světové války se nevyhnuly ani kostelu. Dne 6.12.1916 byly sneseny a k rekvírce pro vojenské účely přichystány dva zvony, v noci byl však jeden z nich - Neposkvrněné početí Panny Marie - farníky za dosud nevyjasněných okolností zachráněn, uschován a po válce opět navrácen. V závěrečných měsících konfliktu zato chrám přišel o cínové píšťaly varhan.

   Během let prošel kostel celou řadou větších či menších oprav jak interiéru, tak exteriéru. Po první světové válce 1918 byly zahájeny opravy omítek na jižní straně. O devět let později došlo k pokrytí střechy bobrovkami, renovaci střechy nad oltářem, osazení pěti větracích okének do půdního prostoru a k nátěrům a opětnému zasklení oken. V rámci celkového odvlhčení chrámu byl vykopán drenážní kanál a v interiéru byl rozšířen kůr a uherskobrodskou firmou Žuja a Jančář realizována přestavba varhan z r.1875. Vznikla rovněž nová dřevěná podlaha za varhanami. Na r.1939 se plánovala generální oprava kostela, který byl již ve velmi špatném stavebně - technickém stavu, z důvodů nedostatku finančních prostředků se však neuskutečnila - dva roky nato byl pouze vymalován interiér a restaurováy hlavní oltář, kazatelna, barokní socha sv. Petra a Pavla a křížová cesta.

   Na kostele sv. Václava se zvlášť neblaze podepsal konec druhé světové války. Dostal několik dělostřeleckých zásahů a byl značně poškozen. Podařilo se sice narychlo opravit střechu, ale dovnitř přesto zatékalo, proto od června 1946 do jara 1947 probíhala její výměna. V září téhož roku došlo k renovaci fasády a odstranění střelbou silně poškozené věžní báně s křížkem. Očekávalo se, že v ní budou nalezeny nějaké cenné informace z minulosti, avšak našla se jen velmi porušená část listiny se zbytky takřka nečitelného písma. V r.1948 byla osazena nově opravená báň a do ní vloženy na pergamen psané dokumenty, které obsahují zejména obšírný popis událostí let 1939 až 1945 a dějů poválečných.

   V r.1950 se farníci v Korytné konečně dočkali nových zvonů, neboť jim po okupaci ve věži zůstal pouze umíráček. Kovolitecká firma z Brna_Husovic ulila dva zvony o váze 243 kg a 435 kg a jejich svěcení provedl 24.9.1950 děkan Stanislav Dohnal z Nivnice. Menší zvon Maria má nápis "Královno míru, oroduj za nás", větší Václav "Svatý Václave, oroduj za nás".

   Dne 25.9.1955 byly vysvěceny nové varhany značky Unit, vyrobené firmou Rieger v Krnově.

   Jedna z větších komplexních oprav - renovace omítek, nátěr fasády a výmalba celého interiéru - proběhla znovu v r.1969. Za další čtyři roky byla na původní pískovcovou dlažbu položena dlažba z vračanského mramoru. V r.1974 si Korytňanští pořídili dva nové oltáře - svatostánek z Bernartic nad Odrou byl umístěn nad bočním oltářem, svatostánek z Jeseníku nad hlavním oltářem (sloupové retábulum z poloviny 18.století). Dodatečně byly ještě z Jeseníku přivezeny sošky dvou andílků jako doplněk k bernartickému oltáři. Pět let nato přibyly čtvery nové dveře (hlavní, z předsíně na kůr a do lodi a z lodi do sakristie) a upraveno bylo dle nových liturgických předpisů kněžiště. Zvelebování chrámu probíhalo i nadále - r.1985 byla provedena výměna dosavadní, už nevyhovující, krytiny na střeše a poškozených krovů ve věži, v r.2001 došlo k další výmalbě interiéru, přičemž se ponechala původní barevnost z r.1982.

(Text: Jana Spathová, Malovaný kraj2002/4, s.7)